Vladimír Fichtner: naučte své děti i vnoučata nakládat s majetkem a vybudujte úspěšné rodinné impérium

Zachování majetku rodiny pro další generace je velkou výzvou. Vaše vnoučata většinou mají jiný pohled na využité vašeho kapitálu či majetku a to může vést i k destabilizaci rodiny. V takových případech je potřeba se řídit radami úspěšných lidí, kteří dokázali přežít více než 100 let. Jak tedy pečovat o majetek, který za svůj život člověk vytvořil? Jak o něm mluvit s dětmi, aby je peníze nezkazily? Inspiraci nejen pro majitele firem najdete v rozhovoru s panem Vladimírem Fichtnerem ze společnosti Fichtner Wealth Managers, který se tématu rodinného bohatství dlouhodobě věnuje.

Netajíte se tím, že při konzultacích čerpáte nejen ze svých zkušeností, ale i z knihy „Vypůjčeno od vašich vnoučat“ (Borrowed from Your Grandchildren), kterou napsal americký konzultantDennis T. Jaffe. Jak se na tuto věc díváte?

Dennis T. Jaffe jednoho dne vymyslel, že se zeptá rodin, které přežily víc jak 100 let, jak to udělaly. Já ji používám jako svůj manuál, je to moc dobrá knížka. Mám radost, že jsme se s Dennisem domluvili, že za námi zajede letos v říjnu do Prahy. Budeme mít šanci se s ním 3 dny potkávat, i spolu s našimi klienty, protože je to opravdu chlapík, který má obrovské zkušenosti. To my, kteří jsme často první generace, potřebujeme jako sůl, aby se s námi bavil někdo, kdo už má spoustu věcí za sebou. On dal dohromady věci, o kterých i my přemýšlíme, a trošku je systematizoval. To je vždycky příjemné, vidět před sebou nějaký systém.

Nejenom, že se učíme novinkám, učíme se od jiných rodových dynastií, které jsou třeba už sedmou, desátou, dvacátou generací. Ale učíme se i pracovat s rodinnou dynamikou a využívat moudra, někdy i chyby, těch druhých. Jakým oblastem je tedy potřeba se primárně věnovat?

První oblast je sdílený účel bohatství a identita. Odkaz rodiny, zjednodušeně. Druhá oblast jsou pečlivě opečovávané rodinné vztahy. Třetí oblast se týká nastávající nebo další generace, aby byla schopná a připravená na to převzít štafetový kolík. A poslední je, co rodina může dělat a jak může používat rodinné bohatství pro pomoc ostatním lidem kolem sebe.

Jak je to tedy s budováním a posilováním vztahů v rodině?

Dennis mluví o tom, aby mohla fungovat rodina, že je potřeba vytvořit rodinnou strukturu, ne majetkovou. Něco, co pomáhá rodinu dávat dohromady. V první generaci vyrůstáme všichni v jednom domě. Přijde ale další generace, děti se odstěhují, mají nové partnery a názory, a jednotnost se začíná trošku drolit. Je potřeba mít organizovanou rodinnou strukturu. Někoho, kdo dává dohromady rodinná setkání. Kdo o nich přemýšlí, aby to lidi bavilo, kdo tomu dává agendu. My se dneska bavíme každý měsíc s naším koučem. Jako rodina se bavíme 5 hodin za měsíc. Když máme zasedání rodinné banky, tak jsme k tomu přidali ještě 4 hodiny. Vytváříme podhoubí společné komunikace. To je základ toho, aby bohatství mohlo fungovat mezigeneračně. Protože jinak 70 % rodin ztrácí své rodinné bohatství už ve druhé generaci. 90 % rodin dokonce po třech generacích.

Jak to máte nastaveno u vás v rodině? 

Štěstí nám přináší, když s námi děti komunikují a jsou s námi, rády k nám jezdí a děláme všechno pro to, aby to tak bylo. Z pohledu majetku jsme si řekli: třetinu budeme mít asi na sobě až do konce života. Máme tři děti, potom každé zdědí desetinu. Tím, že se už o některých věcech bavíme dneska, budou asi vědět co s tím. Druhá třetina majetku je pro rodinné účely, financování bydlení, zdravotní péče. Rodinná banka je součástí toho balíčku majetku, kdy můžou všichni přijít a říct, že by chtěli půjčit na nějaký projekt. A diskutujeme, jestli jo nebo ne, jakým způsobem to zafinancovat.

Pojďme k intelektuálnímu potenciálu, k lidskému potenciálu rodiny a k jeho rozvoji. To je třetí oblastí, kterou jsme zmínili na začátku. Jak je tohle důležité?

Dennis ve své knížce shrnuje spoustu věcí, které je dobré dělat ve vztahu k dalším generacím. Rodiny v jeho studii identifikovaly hodnoty a vlastnosti, které podporují u svých dětí. A těmito hodnotami jsou:

1. Štědrost neboli dávat zpět komunitě.
2. Respekt – vážit si lidí ze všech prostředí.
3. Pracovní morálka a dovednosti neboli schopnost rozvíjet, schopnost vydělávat si vlastní peníze, najít si práci, kde můžu uspět.
4. Sebeúcta a sebevědomí. Mít dobrý pocit ze sebe tím, že najdu svoji vlastní hodnotu nezávislou na materiálním bohatství.
5. Finanční gramotnost. Moudře zacházet s penězi.
6. Zodpovědnost za bohatství ve stylu: je mi to svěřeno a není to moje, ale je to půjčeno od dalších generací.
7. Šetrnost. Utrácení, ale obezřetné.
8. Ocenění, ve stylu vážit si příležitostí, které bohatství nabízí.

Co vnímáte jako nejčastější hendikep těch rodin a čím tedy začít?

Začněte s finanční gramotností. Začněte sdílet svoje zkušenosti s tím, jak se starat o majetek a o peníze. Nebo podpořte děti v tom, že začnou investovat a pochopí, co svět finančních investic znamená a jak se můžou vyhnout různým průšvihům. S tím se dá začít klidně v deseti letech. Určitě bych se zaměřil i na šetrnost. Jestli si koupím každý druhý rok nové drahé auto, děti to samozřejmě vidí. A je to pro ně vzor toho, jak se asi má žít. Jestli si koupím auto rok ojeté, které má najeto třicet tisíc a je levnější, děti to taky vnímají. Důležité je také dětem zpřístupňovat možnosti,  třeba prostřednictvím půjčky z rodinné banky. To, že jsme poskytli synovi kapitál z rodinné banky, aby mohl začít svůj developerský projekt, mu umožnilo začít možná o 20 let dříve, než by to udělal v běžném životě. Protože by mu nikdo nepůjčil. Proto on může získávat zkušenosti už teď, když mu je 30, ne až ve chvíli, kdy mu bude 50. Když by sám třeba už měl kapitálu dost, anebo by už byl lépe úvěrovatelný prostřednictvím bankovní instituce.

Přibližte nám ještě čtvrtou oblast. Tedy, dávat zpět společnosti. Byznysmen si možná řekne, že to je myšleno jako firmě. Co to znamená?

Komunitě, někomu, kdo neměl třeba takové štěstí. My jsme se hodně soustředili na podporu školních aktivit nebo vytváření dobročinných akcí v rámci škol. To není o tom, že škola posbírala nějaké peníze. Ale všechny děti, které se toho zúčastnily v průběhu minimálně deseti let, možná už jedenácti nebo dvanácti, všechny vědí, že to existuje. Charita, filantropie je zajímavá v tom, že do ní lze vtáhnout děti, i když jsou velmi malé.

Proč je to tak důležité, kromě toho, že zlepšujeme svět, ve kterém budou žít i nastupující generace?

Například ve chvíli, kdy jsme každému našemu dítěti přidělili nějaké peníze na to, aby je rozdělily podle svých preferencí někomu, koho chtějí podpořit. Dostaly zodpovědnost za rozdělení těch peněz. Učí se efektivitě, jestli to dávalo větší nebo menší smysl, protože se o tom následně bavíme.

Kdo je Vladimír Fichtner

Vladimír začínal ve finančním světě začínal již v roce 1991, kdy nastoupil jako šestý člověk k Petru Kellnerovi do PPF. V 1995 se pak přesunul do Pioneer Investments, kde později působil jako generální ředitel. V roce 2003 opustil svět korporátu a založil se svojí ženou Radkou investičně poradenskou firmu, která je dnes Fichtner Wealth Managers. Majoritu ve firmě se ženou prodali v roce 2020 a Vladimír opustil pozici ředitele.  Vladimír je dnes předsedou představenstva Fichtner a.s. a pomáhá manažerskému týmu zavádět u klientů principy family governance nezbytné pro úspěšné mezigenerační předávání majetku nebo efektivní nastavování filantropických projektů s důrazem na samo-financovatelné nadace.