Magazín | Vodovody, plynovody, vodní díla | 2021

Stavba Úpravna vody v Podolí má bohatou historii a v průběhu let se neustále modernizuje Text: Martin Šerý, foto: Pražská vodohospodářská společnost a.s. Těžko se najde někdo, kdo se procházel po vyšehradských hradbách a nevšiml si majestátní budovy podolské vodárny. Při bližším pohledu na architektonický skvost nás zase upoutají sochy na průčelí budovy, reprezentující Vltavu a její přítoky. Přečtěte si, jak se psala historie ÚV Podolí a jak fungovala od první republiky až do dnešních dní i jaká je vize budoucnosti. biologických filtrů. V roce 1932 byla technologie nové vo- dárny rozšířena o dávkování síranu hlinitého do surové vody s následnou filtrací na stávajících pomalých biolo- gických filtrech. Výkon vodárny se tak se zvýšil přibližně na 640 l/s. Tato technologie byla intenzifikována o deset let později, kdy byl reálný výkon navýšen až na 900 l/s. Třístupňovou filtraci vystřídaly rychlofiltry typu WA-BAG. V letech 1946–1947 probíhaly i další rekonstrukce za účelem maximalizace množství upravené vody. Nejprve sloužila obyvatelům „Velké Prahy“ jako hlavní zdroj vody Káranská vodárna, kterou doplňovala vodárna v Braníku. Kapacita těchto zdrojů však nebyla dostatečná, a tak došlo v letech 1924–1929 k výstavě nové vodárny v Podolí. Autorem projektu se stal architekt A. Engel. Voda z Vltavy byla upravována prostřednictvím vícestupňového filtračního systému Puech-Chaball (cca 405 l/s). Říční voda se třikrát filtrovala, načež byla provzdušněna a dočištěna prostřednictvím pomalých 6 První velká rekonstrukce Prognózy vývoje spotřeby pitné vody jednoznačně uka- zovaly extrémní nárůst. A tak na sebe nenechala dlouho čekat ani první velká rekonstrukce vodárny, opět podle návrhu A. Engela, který provázela kromě výrazné změny vzhledu budovy také funkční změna technologie úpravy vody. Nová dvoustupňová technologie byla založena na koagulaci dávkování síranu hlinitého, který byl později