Magazím | Vodárenství | 2020

Rozhovor Pravda o vodě Foto: Nadační fond PRAVDA O VODĚ Téma tohoto článku je zároveň názvem stejnojmenného nadačního fondu, jehož spoluzakladatelem je Ing. Radek Novotný, ekonom bojující celé dvě dekády proti prospěchářství v českém vodohospodářství. Nekompromisní fakta a čísla, o nichž se dozvíte prostřednictvím následujících slov, přesahují hranice oboru a jsou aktuální pro každého občana naší země. Raději se na to pořádně usaďte, možná tomu ani nebudete chtít věřit. Ve snaze hájit zájmy lidí i životní prostředí je informační osvěta jedním z hlavních úkolů NFPOV s cílem posílit důležitý tlak veřejného mínění. Vůči čemu? „Česká voda nepatří do rukou nadnárodních korporací ani překupníků“ , uvedl na začátek Radek Novotný. 32 Zahraniční koncerny se umí brilantně mediálně vykreslit jako strategický investor. Na úrovni menších samospráv může vést po takové prezentaci nedostatek informací v kombinaci s určitou naivitou až ke skoku do propasti, ve které se české vodárenství ocitlo. Na- bídka à la „Postoupíme hlasovací práva strategickému investorovi, který za nás všechno vyřeší, zajistí dotace a máme po starostech... “ vypadala pro zastupitele bez bližšího prozkoumání lákavě a slibovala pohodlné řešení. Smluvní dokumentace v běžném rozsahu číta- jícím stovku stran není důvod ani čas číst. V takových případech se rozhoduje na základě slepé důvěry vůči někomu, kdo dostal dobře zaplaceno za to, že přesvědčí ostatní souhlasit. Lidé, kteří měli křeslo zároveň v poli- tice i v představenstvu vodáren a často ti samí lidé, kteří dnes pracují přímo pro daný zahraniční korporát. V pří- padě radnic ve velkých městech od Zlína až po Prahu už bohužel nemůže být řeč o pouhé naivitě či nedostateč- né informovanosti. Dnes již máme důkazy jasného zne- užívání moci a obohacování se na úkor měst a občanů. Vědomému (i nevědomému) postoupení nejzákladněj- ší komodity a daru naší krajiny cizím korporacím mohl podle slov Radka Novotného právě díky dostatečným informacím a pravomocím zabránit stát. Proč se tak nestalo? Podstatná část odborné veřejnosti se shoduje v ná- zoru, že skutečným pachatelem jsou kolaborující politici na úrovni státu a členové dalších klíčových institucí, které mají hájit zájmy naší země, nicméně pod vidi- nou vlastního zisku činí opak s nedozírnými následky na státní kasu i rozpočet každého z nás. Politici, kteří šli nadnárodním korporátům ochotně na ruku, jim zneužívajíce svého mandátu otevřeli dveře obecních vodáren zevnitř a tím i přístup k vodárenskému mono- polu. Jednali nejen naprosto nemorálně, ale především protiprávně, jak se záhy dozvíme na základě důkazů i z usnesení soudů různých instancí. Samosprávy tak ztratily vliv na cenu vody i přístup k penězům z dotací Všimli jste si, že cena za kubík vody, kterou platíte, odpovídá cenám v západní Evropě, což už samozřejmě nelze tvrdit o zdejší mzdě? Voda ale nemusí tolik zdra- žovat. Peníze z vody totiž zdaleka nekončí ve vodě. Kdo o tom rozhoduje a kam plynou zisky z vodního hospo- dářství? Realita je taková, že zisky z předražené vody, kterou všichni platíme, končí mimo hranice České re- publiky na účtech zahraničních koncernů. Problematika vodárenství v ČR se dá jednoduše shrnout jako privati- zace zisku a zestátnění nákladů. Jak k tomu došlo a jak z bludného kruhu ven? Odpovědi na tyto otázky nám poskytl v rozhovoru Ing. Radek Novotný. Dále vysvětlil, že normální stav je přímý. To zname- ná, že vše kolem pitné i odpadní vody si spravují samy obce, patří jim potrubí i technické vybavení a od lidí vybírají adekvátní peníze, které reinvestují do údržby a chodu tohoto systému. Některé radnice se však roz- hodly nainstalovat mezi obyvatele a vodárnu soukromý penězovod. Obce a města si ponechaly v majetku pouze potrubí, které pronajímají zahraničnímu koncernu. Ten zajištuje dodávky vody a nechá si za to od lidí zapla- tit. Vodárnu vybírající od lidí peníze ve formě vodného a stočného tedy reálně provozuje soukromý subjekt a tyto finance následně nenávratně mizí v zahrani- čí. Hned na začátek je důležité zdůraznit, že strůjcem opravdového zla nejsou ani tak soukromé subjekty, které ze své podstaty usilují primárně o zisk a ostatní věci jako například obnova infrastruktury nebo řešení sucha, ke kterým nejsou legislativně zavázány, už je svým způsobem nemusí zajímat.