Magazín | 2 | 2019

Praha už deklarovala, že chce zastavovat brownfiel- dy v intravilánu města, což je jediná cesta, jak zamezit další suburbanizaci. Jenomže na obřích transformač- ních územích typu Bubny nebo Žižkov váznou už dvě dekády stavební uzávěry a změny územního plánu pro plochy bývalých továren a skladů se v minulém vo- lebním období zasekly. Pozitivní proto je, že současné vedení města se snaží tento dluh dohnat. Při plánování nových čtvrtí je dobré mít na paměti, že právě hustší zástavba a ve vhodných lokalitách i vý- stavba do výšky na plochách, které bývají obslouženy veřejnou dopravou, přináší kromě úspory místa i nižší veřejné výdaje na služby, méně individuální dopravy a tím i CO2. Veřejná prostranství jsou pak tím prosto- rem, kde sázet stromy a budovat vodní prvky, které ochladí vzduch. Ve světě se tleská nákladné zelené architektuře se stromy, které jsou zakomponovány do budov, ale strom na ulici nebo na náměstí je tou ne- přirozenější a nejlepší klimatizační jednotkou. Například platan dokáže za den odpařit asi 150 až 200 litrů vody. A právě voda je základ přirozené- ho ochlazování měst. Odpařování vody totiž chladí vzduch. Města a investoři proto musí budovat vodní prvky a prostřednictvím vsakovacích těles, retenčních a akumulačních nádrží se snažit, aby dešťová voda ne- odtékala bez užitku do kanalizace. Zelené střechy Místem pro zeleň jsou i střechy domů. Osázené střechy v létě dokážou ochránit byty před horkem a v zimě před chladem, ochlazují a zvlhčují vzduch v okolí bytových domů, pohlcují prach či snižují hluč- nost. Jeden metr čtvereční zelené fasády nebo střechy zároveň dokáže zadržet až 38 litrů vody a teplotní roz- díl mezi plechovou a zelenou střechou je 40 stupňů Celsia. Zejména v případě extenzivních (bezúdržbových) střech nejde o opatření nijak investičně ani provozně nákladné a developery většinou není nutné k jejich využití nutit. Nápad zakomponovat zelené střechy jako povinnost do Pražských stavebních předpisů (PSP) proto není ideální. „PSP nově definovaly dříve nee- xistující požadavky na stromořadí a výsadbové pásy. To je jejich hlavní úkol. Míru zeleně na stavebních pozemcích v Praze určuje stávající územní plán. To je myslím dostatečné,“ soudí Hnilička, jeden z autorů PSP. Navíc kdyby se paušálně řeklo, že mají být stře- chy zelené, tak první, kdo se ozve, že to nejde, bude památková péče. „My jsme na jaře před kanceláří ozelenili střechu garáží, za tři týdny to byla fantastická kvetoucí zelená louka. Takové opatření je dostupné a funguje, neměl by být problém, aby se takové střechy dělaly masově. Nejsem ale přítel dotací ani nařízení, myslím si, že spí- še funguje princip ‘když to uděláš, máš tu a tu výhodu, když ne, musíš toto‘. Ve Washingtonu nejsou napří- klad ve vilových čtvrtích ploty, protože se tam platí domovní daň jen z plochy domu, pokud máte plot, tak z celého pozemku. Chtělo by to se nad tím zamyslet,“ říká architekt Jakub Cigler. V rozhovoru, který je celý dostupný na stránkách www.arch-rozvoj.cz , vysvětlu- je, že zelené střechy jsou jen začátek, město nespasí a stavebnictví má obrovský investiční a inovační dluh v tom, jak reagovat na klimatickou změnu. Vodu je třeba zadržet Tématem se v poslední době stávají také zelené fasády. V jejich masovém rozšíření zatím brání jejich konstrukční, investiční a údržbová náročnost. To může být například u bytových domů, kde se na správu společných prostor musí dohodnout někdy i desítky majitelů bytů, problém. I v Česku už ovšem vznikají projekty, na kterých in- vestoři spolupracují s výzkumníky z universit a snaží se nalézt řešení, která by byla komerčně udržitelná a co možná nejvíce „samoobslužná“. Na jednom takovém spolupracuje Zdeněk Fránek, architekt a člen SAR. Ve Slavkově navrhl pro firmu Liko-S „živou“ kancelářskou a průmyslovou budovu, která využívá k zavlažování zelených střech a fasád zadrženou dešťovou i pročiš- těnou odpadní vodou. „Chlad, který z takové fasády vyzařuje, je úžasný. Naopak u skla bývá 50 a více stup- ňů. A ten feeling, jak se z ní vypařuje voňavá voda, která kupodivu teče přes kořenovou čistírnu ze soci- álek a z kuchyně dokonale vyčištěna… Jako louka na stojato,“ říká Fránek. Řešení hledá i Praha Po vzoru západních měst se k odpovědnosti za ži- votní prostředí a klimatickou změnu přihlásila i Pra- ha. Krátce před letními prázdninami přijali zastupitelé ambiciózní závazek, že Praha sníží množství emisí oxidu uhličitého o 45 procent do roku 2030 a do roku 2050 by pak metropole měla být bezuhlíková. Jak toho dosáhne, zatím není jasné. Mluví se o výstavbě bioplynové stanice, zavedení mýta v centru města, odebírání zelené elektřiny, podpoře elektromobility. Město chce šetrněji hospodařit s dešťovou a odpadní vodou, podporovat zelené střechy nebo sázet stromy. Je třeba si nicméně uvědomit, že řada opatření, o kte- rých se v souvislosti s ochranou klimatu diskutuje, může výstavbu velmi prodražit. Praha sice bojuje proti klimatické změně, současně ji ale tíží bytová krize, kterou s ohledem na své obyvatele nutně potřebuje řešit. Město si proto musí ve vztahu k nové bytové výstavbě ujasnit priority. Pozitivní je, že hovoří spíše o motivačních nástrojích a navrhování opatření podporujících výstavbu než o zvažování restrikcí nebo zavádění nových povinností. Zelená fasáda kancelářské budovy navržené Zdeňkem Fránkem Závislost využití dopravy na hustotě obyvatel 57