Zkušenosti AFRY se sanací tunelů unikátní alpské železnice Peter Kirchhofer, AFRY Switzerland, Eliška Pilařová, AFRY CZ, Fsv ČVUT v Praze Srdce Švýcarských Alp je protkáno jedinečnou úzkorozchodnou železniční tratí, tzv. Rhétskou dráhou. Překonává 617 mostů a 115 tunelů. Experti pro oblast geotechniky a projektování podzemních staveb mezinárodní projekčně- -inženýrské společnosti AFRY v článku představují nejen tuto výjimečnou železnici, ale i vývoj standardu způsobu renovace tunelů a výsledky z první aplikace tohoto standardu v různých tunelech. Velká část tunelů je totiž více než 100 let stará a vyžaduje modernizaci průjezdných průřezů, bezpečnostního vybavení, provozu a údržby, stejně jako konstrukčního řešení. Ta už v některých úsecích dráhy probíhá. V následujících 25 až 35 letech bude renovaci vyžadovat přibližně 50 % všech tunelů. 72 Většina tunelů Rhétské dráhy, postavených mezi lety 1901 a 1914, má jednokolejnou trať, kamennou obezdívku a některé z nich jsou bez ostění. Jejich pravidelné kontrolní obhlídky odhalily, že 67 % tunelů je v závadovém (3. třída) a nevyhovujícím stavu (4. třída), což vyžaduje sanační zásahy v horizontu 25–35 let pro 3. třídu a 5–10 let pro 4. třídu. Všechny tunely dráhy, postavené stejnou technologií a v jednom časovém období, vykazují podobné defekty. Typicky se setkáváme s poškozením obezdívky způsobeným průsaky vody a promrzáním, s poruchami opěr vlivem degradace zdiva a nadměrného TECHNOLOGIE vodorovného zatížení, a u mnohých tunelů s chybějícím či nefunkčním odvodněním. Hlavním původcem těchto poruch je průsak vody. Přesto je spolehlivost těchto konstrukcí ve většině případů pouze snížena, což by mohlo umožnit prodloužení časového horizontu na sanaci tunelů ve 3. třídě (zhruba 75 tunelů o celkové délce cca 26 km) až na 50 let. Rhétské tunely nicméně také nesplňují aktuální švýcarské normy pro vnitřní rozměry tunelů, protože byly navrženy pro parní lokomotivy. Lidé tak při evakuaci nemají dostatečný prostor pro bezpečný únik. Kromě toho tunelům chybějí moderní bezpečnostní systémy. Počátky vývoje standardu S cílem dosáhnout opakovatelnosti při plánovaných sanačních zásazích, a tím zjednodušit plánování a snížit náklady, si společnost Rhétská dráha (RhB), která železnici provozuje, stanovila za úkol vypracovat standardizovanou metodiku s jasně definovanými postupy. Vzhledem k tomu, že tunely jsou pod ochranou UNESCO, je metodika navržena tak, aby respektovala jejich estetický a historický charakter. Na základě zjištěných poškození v tunelech trati Albula v kantonu Graubünden vypracovala společnost první profil standardu, jehož klíčovými komponenty jsou prefabrikované díly pro rekonstrukci ostění a opěr, stejně jako konkrétní stavební postupy. Tento standard byl poprvé vyzkoušen v praxi v roce 2013 v podzemním testovacím centru Hagerbach, kde proběhly montážní testy v měřítku 1:1. Mezi hlavní cíle testů patřilo ověření, zda lze zvýšit stavební postup na 500 m ročně a také potvrdit reálné náklady. Pilotní projekt v tunelu Glatscheras V rámci úvah o možném snížení nivelety s ohledem na sousední kolejové úseky se vybrala varianta projektu, která respektovala původní niveletu (viz obr. 2). Obr. 1 Vlak na viaduktu Landwasser na trati Albula
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=