ho prostředí za každou cenu. Kolik lomů, dolů a pískoven se otevřelo za posledních třicet let? Jaké zbývají využitelné zásoby v těch současných povolených k těžbě? A kolik potřebuje tento stát pro údržbu a rozvoj infrastruktury a bytové výstavby? Tyto otázky ve společenské diskuzi chybí. Rodiče vidí titulky Ohrožené ovzduší, Ztráta a znehodnocení spodní vod, Měsíční krajina apod. a nejsou ochotni zvažovat cokoliv v tomto segmentu školství jako perspektivu pro svého potomka. Náhradní motivace vybavením a pozitivním přístupem školy ke vzdělávání mnohdy nestačí tyto obavy potlačit. Současný přetlak počtu žáků z devátých tříd přeje zaplnění všech škol, ale budoucnost patří připraveným a perspektivním oborům. My připraveni jsme, chybí podpora státu a firem v přesvědčení laické veřejnosti o perspektivách těžby a zpracování surovin. To znamená, že vás stát nepodporuje? Rád bych řekl, že podporuje, ale… Před deseti roky bylo možné studovat geotechniku na třech školách, v Příbrami, Duchcově a Hořicích. A to jak v denním studiu, tak dálkovém. S řediteli škol se známe. Dlouhodobý nezájem o podporu tohoto unikátního oboru, např. po vzoru škol zemědělských, kde to Ministerstvo zemědělství zvládlo dle mého na jedničku, je u MŠMT i MPO nepochopitelný. Výsledkem je dnes jediná škola v ČR, která tento obor vyučuje v denním i dálkovém studiu. Střední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích. Smutné. Po dobu mého působení ve škole (od roku 2014, pozn. red.) byla na škole jednou celá vláda, sám jsem inicioval dvakrát jednání na úrovni ministra průmyslu a obchodu s panem Havlíčkem i s panem Síkelou, která pokaždé přinesla závěry a návrhy dalšího postupu. Ale systémové změny podpory ze strany státu nepřicházejí. Faktická hmatatelná podpora přichází od vysokých škol (VŠB-TU Ostrava a Masarykova univerzita Brno), sponzorských malých a středních firem a našeho zřizos vybranými firmami praktikujeme už léta, pravidelnou teoretickou výuku takto nelze nahradit. Pokud toto shrnu, je potřeba zjistit počet každoročně požadovaných odborností v oblasti hornické činnosti nebo ČPHZ, navýšit toto koeficientem počtu studentů odcházejících mimo obor. Zvážit potřebnou kapacitu vybraných škol v těžebně perspektivních regionech ČR. Zajistit zdroje podpůrného financování těchto škol a v souladu se zřizovateli SOŠ (kraje) propagovat obor geotechnika v těchto regionech. Nespoléhat se na MŠMT, které bude dlouhodobě inklinovat k všeobecně pojatému vzdělávání gymnaziálního typu, ale pod MPO rozvinout systém pobídek pro střední školy typu „Podpora spolupráce škol a firem“ od Agentury pro podnikání a inovace (zde je ale bohužel podporovanou cílovou skupinou jen firma). A pokud hornický obor geotechnika shledám nehodným podpory, tak bych tlačil na MŠMT pro rozšíření problematiky vyhledávání, těžby a úpravnictví nerostných surovin do rámcově vzdělávacích programů ve stavebních oborech. Ale to je již jiná kapitola. Děkujeme za rozhovor Michaela Dočkalová 55 vatele (Královéhradecký kraj), ale ta neřeší změnu v chápání laické veřejnosti těžebního průmyslu jako potřebného pro tento stát. Jak si představujete, že by měl stát v tomto ohledu postupovat? Respektive jak byste postupoval vy, kdybyste byl ve vládě? Pokud zde potřeba vzdělávat budoucí pracovníky v segmentu dobývání nerostných surovin se středoškolským vzděláním (a to i v nematuritních oborech) je, a to zatím slyším jak od firem, tak i z úrovně státu, pak je třeba zvrátit trend nezájmu škol toto učit. Zákazníkem školy je dnes rodič a student. Škola pro něj musí být atraktivní, obor perspektivní a oba musí škola přesvědčit, že dostávají i něco navíc, co jinde nenaleznou. Já se snažím školu vést tak, aby měla nadstandartní míru používání soudobých špičkových technologií (drony, CNC, 3D tisky, umělá inteligence, virtuální realita apod.) a současně aby studenti poznali a zažili lomařinu, geologii a druhy firemní kultury na vlastní kůži. Rodiče to oceňují zvýšeným zájmem o školu. Chybí mi podpora typu Center odborné přípravy jako u zemědělců. Od roku 2017 si mohou zemědělské, veterinární a lesnické školy žádat o podporu MZeČR (každý rok až 1.600.000,– Kč) na nákup zařízení, strojů, učebních pomůcek. O zřízení obdoby těchto center se ve stavebnictví mluví dlouho, poslední aktivita Svazu podnikatelů ve stavebnictví „Strategie SPS - Návrh opatření pro další perspektivu řemesel“ navrhuje toto řešení i u stavebních řemesel, ale opět neřeší oblast těžby a úpravnictví surovin. Stavebních průmyslovek je jako máku, ale kolik z nich vyučuje geologii, trhací práce či úpravnictví nerostných surovin? Chybí mi podpora (finanční motivace) pro učitele z praxe. Škola nemůže dlouhodobě sehnat pracovníky z oblasti geodezie, trhacích prací či CNC i jen na částečný úvazek. Hrozí tak pokles odbornosti výuky, a přestože tzv. duální vzdělávání praxe
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=