Sociálně únosná cena vody a sanitace venkova ASIO NEW, spol. s r.o. Tématem sociálně únosné ceny vody a souvisejícími aspekty včetně specifických rysů venkovské zástavby se zabývá Ing. Karel Plotěný, jednatel společnosti ASIO NEW, spol. s r.o. Redakci STAVEBNISERVER.com poskytl rozhovor na toto aktuální téma. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi městem a venkovem? V případě odkanalizování měst je hlavním znakem fakt, že samotné stoky hrají v nákladech na m3 odváděné vody minimální roli. Tím pádem mohou být řešení víceméně unifikovaná, i když i zde velikost ČOV má vliv například na optimalizaci nakládání s kalem. Ve venkovských oblastech mají kvůli způsobu dopravy vody na čistírnu na výsledný efekt (náklady na investice a provoz) mnohem větší vliv místní podmínky, hustota obyvatel, hydrogeologie, morfologie. Nejdražším způsobem s největšími sociálními dopady je zpravidla odvoz odpadních vod na několik kilometrů vzdálenou ČOV. Tam pak likvidace m3 přijde občana i na více než 300 Kč. Nejmenší dopady jsou obvykle při řešení přímo na místě, pokud je to možné. Jaké jsou regionální rozdíly v rámci České republiky? Mezi regiony v ČR jsou asi minimální rozdíly, i přesto, že jsou oblasti, kde je více malých obcí. Jiná je jen Praha, i když v okrajových oblastech jsou také lokality, které by bylo nejefektivnější řešit individuálně. Podle jakých kritérií se stanovuje sociálně únosná cena vody? Liší se výpočty v různých evropských zemích? Metodika výpočtu je přibližně stejná, ale příjmy a spotřeba, parametry na kterých je výpočet založen, se v jednotlivých regionech liší. Sociálně únosná hranice pro výdaje na vodné a stočné je definována jako cena pro vodné a stočné (vč. DPH), která představuje 2 % průměrných ročních čistých příjmů domácnosti a se standardní spotřeV souvislosti se spotřebou vody a úsporami se skloňují hlavně otázky životního prostředí. Proč je důležitá i sociální stránka? Sociální stránka je jedním z pilířů udržitelnosti. Jinak řečeno dobrý hospodář dává prostředky tak, aby byly efektivně využity ve prospěch a v zájmu těch, kterých se to týká. Pokud tyto předpoklady nejsou splněny zejména z hlediska sociálního a z pohledu dotčených obyvatel hrozí, že dané řešení bude nestabilní, bude nějakým způsobem obcházeno a prostředky přijdou vniveč. Konkrétně u řešení odpadních vod nastává problém například budu-li nutit někoho, kdo nemá prostředky, vyvážet odpadní vody na vzdálenou čistírnu. Jinou možností je, že budu chtít po občanech něco finančně nákladného, co bude na dané lokalitě zbytečné a pak dotyčný nebude mít prostředky na něco, co by bylo pro konkrétní lokalitu přínosnější. Jdou někdy různé úhly pohledu proti sobě? Někdy jdou jednotlivé parametry udržitelnosti zdánlivě proti sobě, ale jen zdánlivě. Například přísné parametry pro vypouštění zdražují cenu vody. Otázkou je, zda jsou z hlediska rizik takové parametry nutné a jestli tím nevzniká jiné, ještě větší riziko v sociální oblasti. Naopak je možné, že akceptujeme mnohem větší zdravotní rizika (pesticidy v prostředí) jen proto, že existuje silná lobby. Zdravotní následky, a tím pádem i dopady do sociálna jsou pak násobně vyšší. 70 bou 88,7 l/os.den. Proto jsou různé hranice v jednotlivých regionech. V ČR se pohybuje hranice pro rok 2024 od cca od 150 Kč ve Zlínském kraji do 235 Kč v Praze. Jaké jsou hlavní předpoklady udržitelného financování? Obyčejným selským rozumem - chceme vydat dostatek prostředků s maximálním efektem pro řešení dopadů na životní prostředí. Strategie musí být akceptovaná pro občany a co nejvíce se blížit cíli “dosažení dobrého stavu vod”. Ukazatele jako počet km nové kanalizace, nebo počet nově napojených obyvatel na kanalizaci jsou z pohledu dosažení cíle jen pomocné a někdy i zavádějící. Zpětná vazba, tj. změna kvality v toku, by efektivnost investice odahlila. Mimo jiné, kvalita vody v hlavních tocích se už více než deset roků nezlepšuje. Využívají se u nás alternativy k centrálnímu odkanalizování obcí? Na jedné straně je nutné říct, že ano – podle mého odhadu bylo za minulý rok dodáno takové množství domovních ČOV, že by zvládly vyčistit vody od 40 tis. obyvatel. Na druhé straně se tak často děje živelně, tedy se zbytečně vynaloženým úsilím a náklady. Chybí mimo jiné i sociální pohled na to, jak by optimálně měla být prováděna kontrola. Také je škoda, že se nesnažíme o ještě komplexnější pohled, tzv. zdrojově orientovanou sanitaci, která řeší problematiku komplexněji, tj. včetně recyklace živin. ROZHOVOR Dočtěte rozhovor až do konce
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=