Z této situace vyplývá, že na udržení nárůstu teploty vzduchu pod + 2 oC nelze v dalších desetiletích spoléhat, a proto vodohospodáři a rovněž hospodářské strategie evropských států musí přijmout tzv. adaptační opatření jako doprovodná k mitigačním snahám o snížení emisí (a tím i teplot vzduchu), aby kvalita života obyvatel a úroveň hospodářství nebyla negativně zasažena nedostatkem vody v následujících letech. Východiskem jsou jednoznačně scénáře změny klimatu podle globálních i regionálních hledisek, s jejichž výstupy je nutné pracovat pro návrhy efektivních opatření k omezení dopadů vývoje klimatu. Očekávané dopady změny klimatu na stávající stav vodních zdrojů a jejich využívání v České republice Je historickou skutečností, že vzhledem k reliéfu našeho území prakticky všechna voda odtéká do okolních států, a naopak neexistuje žádný výrazný přítok. Řadíme se tím ke státům náchylným k výskytu a dopadům „vodního stresu“, tedy k nedostatku disponibilních zdrojů vody. Potvrzuje to analýza Evropské agentury pro životní prostředí /1/, která jednotnou metodikou vyhodnotila podíly odběrů vody odebíraných ze stávajících disponibilních vodních zdrojů v jednotlivých státech EU. Dosažení a překročení úrovně 20 % již je považována za vodní stres a nad 30 % již jde o vážné ohrožení nedostatkem vody. Z rozboru vyplynulo, že v České republice byla několikrát úroveň 30 % překročena. Došlo k tomu v devadesátých letech minulého století, kdy odběry vody byly dvojnásobné oproti současnosti. Podobná situace nastala ovšem i během nedávných málo vodných letech, kdy důvodem nebyla vysoká spotřeba, ale pokles úrovně disponibilních vodních zdrojů. Úsporami ve spotřebě vody jsme tedy vykročili výborně, a patříme k zemím s nejnižší spoa odtoků po roce 1980 viz /7/ byl pokles průměrného odtoku mezi obdobími 1961–1980 a 1981–2018 v rozmezí 0 až 35 % (v souboru 41 povodí). Velmi podstatné je, že pokles odtoku za letní čtvrtletí byl v relativních hodnotách v letním pololetí 8,5x větší než v zimním pololetí. V absolutních hodnotách například pro Labe v Děčíně podle článku /2/ průměrný odtok v letním pololetí poklesl o 18,5 mm, v zimním pololetí vlivem mírného nárůstu srážek se zvětšil v období 1991–2019 oproti období 1961–1980 o 2,3 mm. 17 třebou vody v Evropě. Další snižování spotřeby již nelze očekávat, mj. s ohledem na kapacity vodárenské infrastruktury, budované na původní velké objemy spotřeby. Tím by se doba zdržení vody ve vodovodních sítích zvyšovala a výborná jakost na odtoku z úpraven a vodojemů pitné vody by klesala nárůstem zdržení v potrubí. Patříme tedy k územím s ohrožením stávajících vodních zdrojů následkem vývoje změny klimatu, která růstem teplot vzduchu výrazně posiluje evapotranspirací. Ta poroste, neboť účinek mitigačních aktivit je globálně nedostatečný, mnohé země dokonce emise zvyšují, jak dokládá Obr. 2. Po roce 2040 bude nárůst teploty nejenom překročen o + 2 oC, ale lze zjevně očekávat zvýšení o + 3 oC i více stupňů v dalších letech. Dopad rostoucích teplot vzduchu na evapotranspiraci a pokles vodních zdrojů i při stejné úrovni srážek je zřejmý. Podle zhodnocení pozorovaných řad teplot, srážek RNDr. Pavel Punčochář, CSc.,1) Ing. Ladislav Kašpárek, CSc.,2) Ing. Adam Vizina,2) Ph.D., Ing. Petr Šercl, CSc.,3) 1) Ministerstvo zemědělství, 2) Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., 3) Český hydrometeorologický ústav Obr. 2 Emise skleníkových plynů vztažené na 1 obyvatele několika států svědčí o velmi pomalém průměrném poklesu, nicméně je zjevný naopak nárůst emisí v rozmezí 1–9 % v pěti státech mimo EU sítích zvyšovala a výborná jakost na odtoku z úpraven a vodojemů pitné vody by klesala nárůstem zdržení v potrubí. Patříme tedy k územím s ohrožením stávajících vodních zdrojů následkem vývoje změny klimatu, která růstem teplot vzduchu výrazně posiluje evapotranspirací. Ta poroste, neboť účinek mitigačních aktivit je globálně nedostatečný, mnohé země dokonce emise zvyšují, jak dokládá Obr. 2. Po roce 2040 bude nárůst teploty nejenom překročen o + 2o C, ale lze zjevně očekávat zvýšení o + 3o C i více stupňů v dalších letech. Obr. 2 Emise skleníkových plynů vztažené na 1 obyvatele několika států svědčí o velmi pomalém průměrném poklesu, nicméně je zjevný naopak nárůst emisí v rozmezí 1–9 % v pěti státech mimo EU. Dopad rostoucích teplot vzduchu na evapotranspiraci a pokles vodních zdrojů i při stejné úrovni srážek je zřejmý. Podle zhodnocení pozorovaných řad teplot, srážek a odtoků po roce 1980 viz /7/ byl pokles průměrného odtoku mezi obdobími 1961–1980 a 1981–2018 v rozmezí 0 až 35 % (v souboru 41 povodí). Velmi podstatné je, že pokles odtoku za letní čtvrtletí byl v relativních hodnotách v letním pololetí 5,8krát větší než v zimním pololetí. V absolutních Dočtěte článek až do konce
RkJQdWJsaXNoZXIy NTc1ODM=