Správné řešení: postupujte při výběru měřicího přístroje pro částečně zaplněné potrubí s odpadní vodou zodpovědně
Foto: KROHNE CZ, spol. s r.o.
Rozhovor s Michaelem Rumpfem, vedoucím Globální průmyslové divize vodního hospodářství ve společnosti Krohne Messtechnik GmbH
Pane Rumpfe, trh s měřicími přístroji v částečně zaplněných potrubích je různorodý. Jaká jsou klíčová kritéria pro výběr správného měřicího principu vhodného pro uvažované měřící místo?
Na jedné straně existují rozdíly v konstrukci a technickém řešení, například v použitém principu měření a jeho výhodách a omezeních. Z nich vyplývají rozdíly, které ovlivňují montáž nebo údržbu přístroje. Na druhé straně existují rozdíly ve schváleních a certifikaci, tj. v omezeních pro použití přístrojů v daném měřicím místě. Tato část může být problematická, protože někteří výrobci skutečně poskytují tyto doklady schválení pouze na vyžádání a často neúplné. Například mohou mít schválení podle ATEX, ale to platí pouze ve velmi omezeném rozsahu teplot okolí 0 až 30° C, mimo tyto teploty nesmí být průtokoměr použit v prostředí s nebezpečím výbuchu! Původ a forma zpracování certifikátů je v mnoha případech přinejmenším nedůvěryhodná a nemusí být dostatečně zajištěna provozní bezpečnost průtokoměrů. Náš TIDALFLUX jsme například nechali důkladně prověřit evropskými zkušebnami, abychom získali certifikaci podle ATEX a IECEx, a aby mohl být provozován naprosto spolehlivě a bezpečně v rámci udávaných provozních parametrů.
Můžete se podrobněji věnovat technickým rozdílům?
Víme, že si naši zákazníci cení nízkých provozních nákladů během doby životnosti průtokoměru. Složitá instalace, pravidelná údržba nebo periodické čištění znamenají prostoje a dodatečné provozní náklady. Pro mě je důležité, jak uživatelé přístroje vnímají v praxi, například při montáži: neznám žádného uživatele, který by chtěl instalovat přístroj v mezipřírubovém provedení do potrubí s odpadní vodou, které má obvykle světlost DN300 nebo větší. Přesné vystředění takového přístroje je při montáži opravdu časově náročné a těsnění před a za přístrojem musejí být správně umístěna. S průtokoměry s přírubami je manipulace mnohem jednodušší. Dalším problémem jsou provozní podmínky: dodavatelé ultrazvukových průtokoměrů stanoví, že v bezprostřední blízkosti přístroje nesmějí být žádné turbulence nebo vzduchové kapsy, protože ty ovlivňují průběh a přesnost měření. Lze turbulencím zabránit, pokud v potrubí uvízne větev nebo jiný podobný předmět? Taková cizí tělesa se v dešťové nebo sdružené kanalizaci vyskytují poměrně často. Někdy pochybuji o tom, zda se výrobci takových přístrojů opravdu zajímají o provozní zkušenosti uživatelů. Ohledně údržby: ta by měla být snadná a vyžadovat minimální námahu, naše přístroje například pravidelnou údržbu nepotřebují. Jiní výrobci uvádějí roční nebo dokonce půlroční intervaly údržby, ve kterých se musí provádět kontrola měřicího přístroje, zda není poškozen, nebo utažení šroubů. V opačném případě není podle návodu k obsluze zaručena správná funkce přístroje. Podle mého názoru jsou takové požadavky jednoznačným přesunem odpovědnosti výrobce a dodavatele na stranu uživatele. Intervaly údržby samozřejmě závisejí na použité technologii: u průtokoměrů pro částečně zaplněná potrubí s integrovaným měřením výšky hladiny, například u našeho průtokoměru TIDALFLUX, jsou kapacitní snímače výšky hladiny v průtokoměru integrovány ve výstelce a nejsou ve styku s měřenou kapalinou, jsou proto zcela bezúdržbové. Jiní výrobci používají například snímače tlaku, které musejí být z technologických důvodů umístěny na základně průtokoměru, a proto se časem zanášejí. Pro správný průběh měření je pak také nezbytné pravidelné čištění. A protože ho lze provádět pouze zespodu, musí být odpadní potrubí otevřeno směrem dolů. Takové podmínky uvedené návodu k obsluze jsou nezvyklé a v provozní praxi je prakticky nelze realizovat.
Zmínil jste použitou technologii. Jaké speciální vlastnosti je zde třeba zohlednit?
V podstatě si zde konkurují magneticko-indukční a ultrazvukové průtokoměry. Stručně vysvětlím rozdíly mezi nimi: ultrazvuk je v odpadních vodách vždy méně přesný, protože se měření provádí pouze v kanálech mezi dvěma senzory. To znamená, že přesnost měření závisí na počtu kanálů. Magneticko-indukční průtokoměr měří vždy celý profi l, a proto je přesnější, protože každá částice kapaliny přispívá k průměrnému indukovanému napětí. Náš průtokoměr TIDALFLUX dosahuje při měření průtoku nejistoty měření menší než 1 % z měřicího rozsahu v rozmezí 10 a 100 % výšky zaplnění. Dokonce ani pevné částice v odpadní vodě nebo jiné faktory, jako je kolísání teploty nebo tlaku, měření pomocí magneticko-indukčního průtokoměru neovlivňují. U ultrazvuku naopak mohou narušit přenos zvuku, a tedy i průběh měření. Podstatný rozdíl je v nárocích na údržbu: pro spolehlivé měření je nezbytné ultrazvukové snímače pravidelně čistit od usazenin, zatímco magneticko-indukční průtokoměr je zcela bezúdržbový. Rozdíly mezi průtokoměry existují i při měření výšky zaplnění: například u jednoho výrobce jsem se dočetl, že „správně měřit umíme jen my“, a přitom v jeho technických údajích vidím, že minimální úroveň zaplnění pro menší jmenovité světlosti je 20 až 30 %, což znamená, že potrubí musí být zaplněno zhruba z jedné čtvrtiny. Náš průtokoměr umí měřit již od 10 % zaplnění, což je mnohem lepší hodnota.
Co byste poradili uživatelům, kteří stojí před úkolem pořídit si průtokoměr pro částečně zaplněné odpadní potrubí?
Doporučuji, aby měřicí místo posuzovali jako jeden celek z hlediska nejen investičních, ale celkových provozních nákladů. Věnujte pozornost provedení měřicího přístroje, dokladům o kalibraci a provedení do prostředí s nebezpečím výbuchu, pokud je vyžadováno, jednoduché a snadné instalaci měřicího přístroje a těsnění, nízkým nárokům na údržbu a pravidelný servis. Zvolte si technické řešení, které lépe odpovídá typickým podmínkám provozu v kanalizační síti a které za těchto podmínek měří spolehlivě a s nízkou nejistotou v širokém rozpětí průtoků. Investujte do spolehlivosti - vyplatí se vám to.
Děkujeme za rozhovor,
redakce
