Sociálně únosná cena vody a sanitace venkova
Tématem sociálně únosné ceny vody a souvisejícími aspekty včetně specifických rysů venkovské zástavby se zabývá Ing. Karel Plotěný, jednatel společnosti ASIO NEW, spol. s r.o. Redakci STAVEBNISERVER.com poskytl rozhovor na toto aktuální téma.
V souvislosti se spotřebou vody a úsporami se skloňují hlavně otázky životního prostředí. Proč je důležitá i sociální stránka?
Sociální stránka je jedním z pilířů udržitelnosti. Jinak řečeno dobrý hospodář dává prostředky tak, aby byly efektivně využity ve prospěch a v zájmu těch, kterých se to týká. Pokud tyto předpoklady nejsou splněny zejména z hlediska sociálního a z pohledu dotčených obyvatel hrozí, že dané řešení bude nestabilní, bude nějakým způsobem obcházeno a prostředky přijdou vniveč. Konkrétně u řešení odpadních vod nastává problém například budu-li nutit někoho, kdo nemá prostředky, vyvážet odpadní vody na vzdálenou čistírnu. Jinou možností je, že budu chtít po občanech něco finančně nákladného, co bude na dané lokalitě zbytečné a pak dotyčný nebude mít prostředky na něco, co by bylo pro konkrétní lokalitu přínosnější.
Jdou někdy různé úhly pohledu proti sobě?
Někdy jdou jednotlivé parametry udržitelnosti zdánlivě proti sobě, ale jen zdánlivě. Například přísné parametry pro vypouštění zdražují cenu vody. Otázkou je, zda jsou z hlediska rizik takové parametry nutné a jestli tím nevzniká jiné, ještě větší riziko v sociální oblasti. Naopak je možné, že akceptujeme mnohem větší zdravotní rizika (pesticidy v prostředí) jen proto, že existuje silná lobby. Zdravotní následky, a tím pádem i dopady do sociálna jsou pak násobně vyšší.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi městem a venkovem?
V případě odkanalizování měst je hlavním znakem fakt, že samotné stoky hrají v nákladech na m3 odváděné vody minimální roli. Tím pádem mohou být řešení víceméně unifikovaná, i když i zde velikost ČOV má vliv například na optimalizaci nakládání s kalem. Ve venkovských oblastech mají kvůli způsobu dopravy vody na čistírnu na výsledný efekt (náklady na investice a provoz) mnohem větší vliv místní podmínky, hustota obyvatel, hydrogeologie, morfologie..
Nejdražším způsobem s největšími sociálními dopady je zpravidla odvoz odpadních vod na několik kilometrů vzdálenou ČOV. Tam pak likvidace m3 přijde občana i na více než 300 Kč. Nejmenší dopady jsou obvykle při řešení přímo na místě, pokud je to možné.
Jaké jsou regionální rozdíly v rámci České republiky?
Mezi regiony v ČR jsou asi minimální rozdíly, i přesto, že jsou oblasti, kde je více malých obcí. Jiná je jen Praha, i když v okrajových oblastech jsou také lokality, které by bylo nejefektivnější řešit individuálně.
Podle jakých kritérií se stanovuje sociálně únosná cena vody? Liší se výpočty v různých evropských zemích?
Metodika výpočtu je přibližně stejná, ale příjmy a spotřeba, parametry na kterých je výpočet založen, se v jednotlivých regionech liší. Sociálně únosná hranice pro výdaje na vodné a stočné je definována jako cena pro vodné a stočné (vč. DPH), která představuje 2 % průměrných ročních čistých příjmů domácnosti a se standardní spotřebou 88,7 l/os.den. Proto jsou různé hranice v jednotlivých regionech. V ČR se pohybuje hranice pro rok 2024 od cca od 150 Kč ve Zlínském kraji do 235 Kč v Praze.
Jaké jsou hlavní předpoklady udržitelného financování?
Obyčejným selským rozumem - chceme vydat dostatek prostředků s maximálním efektem pro řešení dopadů na životní prostředí. Strategie musí být akceptovaná pro občany a co nejvíce se blížit cíli “dosažení dobrého stavu vod”. Ukazatele jako počet km nové kanalizace, nebo počet nově napojených obyvatel na kanalizaci jsou z pohledu dosažení cíle jen pomocné a někdy i zavádějící. Zpětná vazba, tj. změna kvality v toku, by efektivnost investice odahlila. Mimo jiné, kvalita vody v hlavních tocích se už více než deset roků nezlepšuje.
Využívají se u nás alternativy k centrálnímu odkanalizování obcí?
Na jedné straně je nutné říct, že ano – podle mého odhadu bylo za minulý rok dodáno takové množství domovních ČOV, že by zvládly vyčistit vody od 40 tis. obyvatel. Na druhé straně se tak často děje živelně, tedy se zbytečně vynaloženým úsilím a náklady. Chybí mimo jiné i sociální pohled na to, jak by optimálně měla být prováděna kontrola. Také je škoda, že se nesnažíme o ještě komplexnější pohled, tzv. zdrojově orientovanou sanitaci, která řeší problematiku komplexněji, tj. včetně recyklace živin.
Které faktory ovlivňují vhodnost použití daného řešení?
Pokud se bavíme o malých aglomeracích, tak se jedná hlavně místní podmínky – hydrogeologie, morfologie, způsob využití území a hustota obyvatel. Nově se přidává i adaptace na změnu klimatu a eliminace rizik (odolnost řešení).
Jaký je u nás podíl individuálních čistíren odpadních vod?
Přiznám se, že přesná čísla nemám, ale pokud bychom vycházeli ze zkušeností a prognóz z Německa a i našich odhadů, tak cca 10% obyvatel bude řešeno jinak než centrálně. Hlavním důvodem je, že u těchto obyvatel překračuje předpokládaná cena stočného sociálně únosnou hladinu a investice by logicky měla být hodnocena jako neefektivní. U nás je zatím vývoj živelný. Výsledkem je, že se na jedné straně některé větší lokality řeší decentrálně a naopak malé za každou cenu centrálně. Obvykle se hranice efektivnosti stokového systému nachází někde kolem tisíce obyvatel, což možná “náhodou” koresponduje s návrhem v nové EU směrnici o městských vodách a se zmíněnými deseti procenty v Německu.
Domácnosti s individuálním čištěním odpadních vod mají výhodu v určité nezávislosti na napojení na kanalizační síť. Přináší individuální čištění vody další nároky na fungování domácnosti?
V případě vypouštění do veřejné kanalizace jsou podmínky dány kanalizačním řádem. Ve srovnání s těmito podmínkami jsou rozdíly v nakládání s vodami minimální. Přeci jen je ale potřeba si uvědomit, že u domovních ČOV nedochází k takové egalizaci v kanalizaci a je proto třeba se vyvarovat vypouštění většího množství atypických vod, vod s nevhodným pH a desinfekčních prostředků zejména na bázi chloru. Při uživatelském chování, které doporučují výrobci domácí chemie je ovlivnění čistících procesů minimální. S výjimkou desinfekčních prostředků není domácí chemie v doporučovaných koncentracích destruující.
Jak jsou na tom odlehlé lokality?
U odlehlých lokalit se použití individuálních řešení přímo nabízí. Jedním z důvodů je velký potenciál daný samočistícími pochody v přírodě. Odvážet odpadní vody z lesní samoty fekálem je tak určitě méně udržitelné než je předčištěné vypouštět v místě a nechat pracovat přírodu.
Mají občané možnost rozhodovat o výběru řešení v místě svého bydliště? O jaké alternativy je nejčastěji zájem?
Občané, nebo spíše projektanti, mají určité meze, v rámci kterých se mohou rozhodovat. Je na nich zda u domovní ČOV zvolí např. levnější, ale energeticky náročnější variantu, nebo naopak. V případě řešení celé obce pak velmi záleží na zastupitelstvu a na tom, od koho si nechají radit. Řešení ať v malém, nebo velkém je často ovlivněno subjektivními názory a vzdáleno ideálnímu stavu, kdy o řešení rozhodne občan na základě předložených objektivních informací aplikovaných ve variantách. Potěšitelný je trend u domovních ČOV, kdy nad krátkozrakým řešením “mít něco pro úřady” pomalu vyhrává sice dražší varianta, ale s menšími dopady na ŽP – buď SBR s likvidací kalu v místě nebo extenzivní ČOV s minimálními energetickými nároky.
Existují ve společnosti nějaké předsudky, které by zbytečně zavrhovaly jinak výhodné řešení?
Jeden typ předsudků je vůči domovním čistírnám a možnostem kontroly jejich funkce. K tomu je nutné poznamenat, že tam, kde vodoprávní úřady vyvíjejí alespoň minimální tlak na kontrolu, jsou výsledky mnohonásobně lepší. Je také zřejmé, že z hlediska kapacit by reálně měl být vytvořen systém kontroly třetími osobami (viz technická kontrola aut apod.). Ideální by byla státní aplikace, ve které by se zaznamenávaly kontroly a jejich výsledky. Bylo by tak zřejmé a rychle zjistitelné jak je která čistírna kontrolována a udržovaná.
Druhý typ předsudků je vůči extenzivním řešením. V minulosti udělala špatnou službu řada dodávek horizontálně protékaných čistíren, které logicky pracovaly v anaerobních podmínkách a tím pádem i zapáchaly. V současnosti dodávané extenzivní čistírny jsou jiné konstrukce, jsou převážně aerobní a výsledky jsou srovnatelné s nejlepšími intenzivním čistírnami.
Které evropské státy nám mohou být příkladem a inspirací?
Určitě bych se podíval k sousedům, kteří mají obdobné demografické podmínky – do Německa a Rakouska. Asi největší rozdíl je v základním přístupu k věci a k přijetí odpovědnosti za sebe. Obce si samy (není nařízeno jak) hledají to nejlepší řešení pro své občany. Občané pak toto řešení akceptují. Nečekají tedy na peníze od státu a nesnaží se obejít něco, co jim bylo vnuceno. Náš systém, kdy kraj v PRVK naplánuje a obec si to zaplatí (dostane z velké části dotaci), odpovědnost a efektivnost řešení moc nepodporuje.
Jaký se očekává vývoj v cenách vodného a stočného? Jak to ovlivní sociálně únosnou cenu?
Vzhledem k tomu, že u velkých měst se očekává doplnění dalšího stupně čištění, tak určitě dojde k mírnému navýšení stočného. Avšak vzhledem k inflaci a nárůstu mezd se posune i hranice sociálně únosné ceny a tak se překročení této hranice neočekává. Navýšení cen bude víc politikum, i když pravidla pro stanovení cen stočného jsou dána. Na venkově je situace jiná. Díky vyšším investičním nákladům se pak stočné více bude blížit sociálně únosné ceně stočného.
Bude záležet, jak se podaří zvolit vhodný způsob a také na tom, zda se legislativě podaří najít způsoby, jak efektivně a bez navyšování měrných nákladů, provádět kontrolu. Zatím se legislativci na kontrolu provozu z hlediska sociálního neohlíží. Přitom tyto náklady tvoří ve výdajích na odpadní vody desítky korun (vztaženo na m3), někdy dokonce až polovinu provozních nákladů.
Děkujeme za rozhovor,
redakce
