Hlavní nádraží v Praze

Hlavní nádraží je nejrozsáhlejší stavba Prahy z přelomu století v letech 1901 - 1909. Josef Fanta zde uplatnil soubor architektonických prvků moderní a historické architektury. Dosáhl tak spojení užitkových funkcí nádraží s romantickou myšlenkou, že stavba je symbolem centra života. Hlavní budova je ohraničena dvěma věžemi s hodinami a plastikami Čeňka Vosmíka. Věže jsou ukončeny zasklenými kupolemi. Sochy na věžích a na průčelí vytvořili Stanislav Sucharda a Hanuš Folkmann. Nad vstupem je mohutné půlkruhové okno. Širokým vstupe s přístřeškem, který nese železná, secesně tvarovaná konstrukce se vstupuje do bohatě zdobeného interieru. Sochy v hale zhotovil František Kraumann, J.Pikard a J.Šimanovský. Ocelová dvoulodní dvorana byla navržena inženýrem Marjankem a Kornfeldem. Balustráda je z kovaného železa a mosazi.

Autoři: Jiří Slezák a Jan Hála.