S nekalou konkurencí bojují tři čtvrtiny stavebních firem

Článek | 24.2.2014 Stavebniserver.com

Praha, 24. února - Jedním z problémů, který současná krize v českém stavebnictví umocnila, je nekalá konkurence ze strany šedé ekonomiky a zaměstnávání pracovníků ’načerno‘. Nekalá konkurence omezuje konkurenceschopnost poctivých podniků a potýkají se s ní zejména v segmentu menších firem do padesáti zaměstnanců. Krize v průběhu pěti let ale ve stavebním sektoru přinesla nebo umocnila i řadu dalších negativních jevů. Popisuje to publikace ’Personální management ve stavebnictví‘ experta Filipa Bušiny, který oslovil celkem 202 stavebních společností působících na domácím trhu.

Nejnáročnější je situace v segmentu malých firem do 50 zaměstnanců, kde nekalá konkurence zhoršuje konkurenceschopnost a potýkají se s ní až 83,2 procenta oslovených firem. „U malých firem je větší prostor pro zaměstnávání lidí na černo, rovněž i rizika jsou podstatně menší, než u středních a velkých firem. Proto se tento nešvar objevuje v daném segmentu více a ohrožuje konkurenceschopnost poctivých firem častěji,“ uvádí Filip Bušina. S rostoucí velikostí podniku sice klesá vnímání této konkurenční nevýhody zejména při výběrových řízeních, ale i tak je poměrně značné. U středních firem s 51 až 250 zaměstnanci potvrzuje problémy a horší konkurenceschopnost kvůli tomuto jevu až 69,1 procenta stavebních společností, a i u velkých firem je to přibližně polovina.

Krize ale sebou přinesla, případně umocnila, i některé další negativní jevy, kterým nyní musí stavební společnosti čelit. „Mezi dalšími dopady krize na stavební firmy je například zhoršená platební morálka v rámci trhu, špatná vymožitelnost práva a v neposlední řadě i výrazný propad marží,“ doplňuje autor knihy Filip Bušina.

Kromě nižšího objemu zakázek se stavební firmy v posledních letech musí vypořádat i se značným tlakem na cenu. Podle provedeného průzkumu snižují své náklady především větším tlakem na subdodavatele v úvodním stadiu projektu. Potvrzuje to až 76,5 procenta středních společností, u velkých je tento podíl jen nepatrně nižší (73,3 %). I v případě malých firem se jedná o nadpoloviční většinu (56,3 %).

Někdy jsou firmy ochotny zakázku i dotovat za cenu určité ztráty. Týká se to především velkých firem (66,7 %), naopak u malých firem si takový krok může dovolit jen necelá třetina. Nemají totiž jiné zakázky, ze kterých by mohly tyto ztráty pokrýt, případně nemají ani nějaké významnější kapitálové rezervy a takovéto chování by vedlo k jejich rychlému krachu. Zhruba pětina malých a středních podniků uvádí, že se snaží snížit nabídkovou cenu využitím méně kvalitních materiálů a technologií což naopak striktně odmítli všichni oslovení manažeři velkých podniků s více než 250 zaměstnanci.

Při hledání možných poučení z této krize zůstávají firmy napříč všemi segmenty rozděleny. Největší podíl firem uvádí, že se z krize dokázaly poučit v segmentu malých společností (59 %), dále pak v segmentu středních firem (54 %) a nejméně v segmentu velkých společností (47 %).

Podle názorů ředitelů firem se s následky vleklé krize budou muset tyto firmy vyrovnat samy, aktuální pomoc státu je podle nich naprosto nedostatečná (výzkum byl realizován před nástupem nové vlády). Myslí si to šéfové všech velkých firem, u středních (99 %) a malých (96 %) je to rovněž drtivá většina. „Stavebním firmám, bez ohledu na velikost, vadí zejména neefektivní nakládání s prostředky státu, špatná legislativa, zastavování zakázek, neodbornost některých státních úředníků, korupce a zvyšování daní,“ uzavírá Filip Bušina.