Jsme optimisté a to je naše síla

vloženo: 1.5.2011

Ing. Janu Erbvou neznám dlouho, o to více ji ráda vídám. Charakterizuje ji totiž jedna báječná schopnost – rozdává energii, pohodu, dobrou náladu. Je plná nadšení, umí se radovat a nebojí se smát. Je jednou z českých podnikatelek, které nechybí odvaha ani zdravé sebevědomí, skromnost a houževnatost. Firma, kterou založila spolu s manželem, ale jejíž je jednatelkou, se jmenuje AC-T servis, spol. s r.o. a sídlí v Praze 9 Horních Počernicích.  Už jednou jsem zde za ní byla – rozhovor nám vyšel v prosincovém čísle Prosperity Madam Business. Následujícími řádky bychom na něj rády navázaly:

Vaše společnost se probojovala k příjemnému výročí. Kam se myšlenkami vracíte, když vzpomínáte na začátky?

Naše firma již slaví 10. narozeniny. Výročí je příjemná věc, zvlášť když je za čím se ohlédnout. Za námi je dlouhý kus cesty od úplných typicky českých začátků až po určité mezníky, které naše podnikání pomohly formovat. Jedním z takových prvků bylo moje umístění v soutěži Ocenění českých podnikatelek v roce 2009. Bylo to, nahlíženo očima ostatních, měřeno výsledky, čísly i filozofií, jisté vybočení ze stereotypu běžných, drobných úspěchů, byl to okamžik, kdy člověk začne přemýšlet trochu jinak. Najednou jsem se dokázala i já na naši firmu podívat zvenčí a pod širším úhlem, než pohledem běžného dne.

A začátky? Skoro neuvěřitelné. Byla jsem na mateřské dovolené a naše první kancelář byl dětský pokojíček. A sklad, jak jinak, garáž. Prvními zaměstnanci na čtyřiadvacetihodinový úvazek se stal manžel a já. Když jsme už přestávali stačit, museli jsme přibírat první zaměstnance. Nechtěli jsme však, aby chodili pracovat k nám domů. Nezbývalo, než pronajmout první prostory, vlastně sklad. Ale ani to už pak nepostačovalo.

Rozhodovali jsme se, že pořídíme vlastní nemovitost. To byl velký zlom v naší historii. Když se uchýlíte do vlastního domu, je najednou podnikání o něčem jiném. Je to jiná zodpovědnost, jiný přístup, jiné myšlenky, jiný tok peněz.

Objekt jsme získali, je to místo, kde nyní firma sídlí, jenže už od začátku nám bylo jasné, že budeme muset investovat. Opravit střechu, vyměnit topení, zřídit sociální zázemí pro zaměstnance.

Na to, byť to není tak vzdálené, ráda vzpomínám. S manželem, s nímž podnikáme dohromady, nejsme hazardéři, přesto vím, že každý z našich zásadnějších kroků byl určitým dobrodružstvím; a kde je psáno, že to vyjde? Ale takto jsme neuvažovali. Stáli jsme rovnými nohami na zemi a věřili jsme. Jsme optimisté a to je naše síla.

Ráda vzpomínám také na naše prvozávozy. To je odborný výraz, skutečně se používá. Znamená to nachystat zboží podle přísných požadavků řetězců a přivézt jim ho. Náš první závoz byl do OBI, do každé jejich prodejny. Celkem to bylo 30 vysokých palet klik a kování – nejprve jsme to museli vyložit, polepit štítky, znovu zabalit. Neměli jsme žádnou techniku, žádné velké zkušenosti. Jen kamarády, kteří přišli na brigádu. A přálo nám počasí. Pracovali jsme venku na dvoře u původního skladu, kam bychom se bývali nevešli. Celý den. Jídlo nám přivezla moje maminka, obědvali jsme na lavičce, byla legrace. Naše nadšení nemělo hranic. Jako subdodavatel jsme obstáli. Totéž bylo se závozem do Baumaxu, kam jsme měli dodat mřížky k větrání. Prostě dnes už nostalgie, ale krásná.

Určitě je tajemstvím další podnikatelský sen…

V tomto směru překvapení nemám.

Možná však, jak se to vezme, jeden sen by tu přece jen byl, i když zatím ne tak aktuální. Ráda bych se dopracovala k tomu, aby děti časem převzaly firmu, synovi je sice zatím jen 20 let, dceři teprve jedenáct, je to příliš brzy na takové rozhodování, ale vím, že bychom jim předali určitou hodnotu a jistotu, na níž by se dalo stavět. Syn dělá grafickou školu, zdánlivě jde jinou cestou, ale nikdy nevíte, v jakém bodě se které dráhy protnou. Takže… Dcera prochází základním vzděláním, ale ve firmě je zase jako doma. Patří sem. Tak snad ji osud nezavane úplně jinam.

Z běžných, i když trochu nadčasových úkolů – čeká nás vydání nového katalogu našeho zboží i služeb, podotýkám, stále fungujeme jako velkoobchod, ale i v tomto pojetí naši činnost máme jak obohacovat, do detailů vylepšovat.

A prostor na trhu je stále.

Ono se řekne klika, kování, zámky – vlastně samozřejmost sama. Na ní jste však vybudovali celý marketing, z možnosti jste udělali příležitost a ukázali, jak důležitý je nápad. Rozumím tomu správně?

Mám někdy pocit, že mě řada lidí vidí, jak si sedím a jen přemýšlím, co a jak bychom ještě mohli udělat. Jenže o tom to vůbec není. Můj manžel i já jsme poměrně dosti samostatně smýšlející jedinci a pracujeme rovněž hodně samostatně. Přesto nám společné podnikání velmi vyhovuje. Ta síla společné myšlenky spočívala v chuti obou si to zkusit, byla v tom i touha vyhrávat, něco vybudovat. Než jsme se do businessu vrhli, byli jme však oba zaměstnaní, i když já, jak jsem již podotkla, vlastně na mateřské dovolené.

Na vstup do podnikání jsme se tedy museli nějak připravit. Koupili jsme od jedné brněnské společnosti, která zastupovala německého distributora klik a dveřního kování, práva stát se výhradním zastoupením. Naší podmínkou však bylo, že si budeme dělat věci po svém, tak, aby to byl schopen český trh akceptovat. Byli jsme přesvědčeni, že určitou praxi lze natolik přizpůsobit domácímu prostředí, že se takový krok vyplatí, že prorazíme, pokud budeme mít prostor řídit se vlastními nápady a názory.

I když určité obavy jsem měla. Ptala jsem se manžela: Prodáme toho tolik? Manžel s naprostou přesvědčivostí odvětil: Určitě. Já na to: Pak už ale nebudu chtít být nikdy zaměstnaná. Plácli jsme si, že to tedy zkusíme. Šli jsme do toho s odvahou. O rizicích jsme věděli, ale touha začít pracovat po svém byla silnější. Tehdy nám stačil stařičký počítač a pracovní síla nás dvou. Je fakt, že jsme spláceli hypotéku, měli dvě malé děti, věděli jsme, že bez stálého příjmu zůstat nemůžeme.

Měli jsme i velké štěstí. A věděli jsme, že stoupat k úspěchu musíme po malých krůčcích, nezadlužit se, ale stavět na tom, co vyděláme, i když úvěry potom přišly také. No a až jsme přestali stačit sami, museli jsme přibrat paní do kanceláře, aby se každý, kdo potřeboval jakoukoli informaci, vždy dovolal. Dávali jsme tím od začátku jasně najevo, že jsme důvěryhodná firma, která si váží zákazníků a pracuje pro ně.

No a pak jsme museli přijmout skladníka, obchodního zástupce… I když některé profese děláme sami stále. Nemáme například účetní, to zvládám sama. Přijdu například z nějaké společenské události, a místo domů zamířím do firmy, abych dokončila to, co nesnese odkladu.

Další zaměstnance jsme například vždy přijímali až tehdy, až jsme věděli, že jsme si na něj už vydělali, že na něj zkrátka máme peníze. Nestydím se prozradit, že jsme s manželem dělali za tři, jen abychom dosáhli cíle – aby se podařilo, co jsme si předsevzali.

Samozřejmě jsme také chybovali. Ale dokázali jsme vždy chybu přiznat, poučit se a napravit ji co nejdříve. Reklamacím se firma nevyhne. Snaží se je však vyřizovat okamžitě, na nic nečekat, protože ani na stavbě na vás nemůže nikdo čekat, zákazník vyžaduje dodržování termínů a kvůli klikám a kování přece neuvedeme dodavatele do problémů.

Nejsme v oboru jediní, ale prosadili jsme se velmi dobře, patrně i pro náš servis a korektnost v jednání. Držíme slovo a na to si naši odběratelé zvykli. Je to jedna z konkurenčních výhod, na níž se dají stavět další obchodní jednání a z čehož plynou zakázky. Našimi stálými zákazníky jsou firmy 5 – 8 let a to přece jen těší. Vědí, že nejsme jen dodavatel, ale i partner.

Váš sortiment je bohatší, než jsem vyjmenovala. Nabízíte třeba krbové nářadí a určité zboží lze pojmout i jako dárek. Nač jsem zapomněla?

Na 85 procent našeho sortimentu tvoří dveřní kování. Když máte dveřní kování, proč nemít další prvky jako jsou kukátka do dveří, madla, zarážky, piktogramy, stavěče, zavírače, klepadla, prostě doplňky. Proč nenavyknout odběratele, že to všechno u nás dostanou? Silně zastoupeny jsou nejrůznější typy větracích mřížek do dveří i na radiátory – začali jsme s hliníkovými, ale dnes máme i plastové nebo dřevěné. Dobře se prodává krbové nářadí. To hodně pomáhá navýšit obrat kolem Vánoc, překonat zimu. Krbové nářadí se kupuje hodně jako dárek. Také jsou už známé naše dárkové poukázky nebo kupónky na slevu, jež bývají součástí inzerátů…

Firma sídlí v Praze v Horních Počernicích, máte pěkně vybavenou vzorkovnu a prodejnu, která k nákupu vyloženě inspiruje. Zdá se mi, že tam rozdáváte i dobrou náladu. Čím to?

Prodejna! Už mám v plánu, jak ji předěláme! Když jsme získali tuto nemovitost, byla opravdu v zoufalém stavu. S postupným vylepšováním přišla řada i na zřízení prodejny.

Přesto, že fungujeme jako velkosklad a velkoobchod, vždy jsme věděli, že prodejnu k naší nabídce budeme potřebovat a vždy jsme prodejnu chtěli. Je to sice doplňková aktivita, ale vyplatila se. Firmy i občané o ní vědí, není problém sem přijít a osahat si, vyzkoušet, oč mají zájem. Lze se zde inspirovat, poradit se.

Původně jsme chtěli mít velkou prodejnu, ale s příchodem krize jsme museli usměrnit i naše představy a krotit tehdejší sny. Protože však máme ještě stále platné stavební povolení a krize snad už je aspoň trochu na ústupu, rádi bychom využili tohoto období a znovu se vrhli do dalších stavebních úprav. S tím bude souviset i zvětšení plochy a ještě lepší uspořádání naší prodejny – vzorkovny. Nad ní vyrostou další tři kanceláře, zase se to tady trochu změní.

Do měsíce kopeme!

A něco málo k té dobré náladě – snažíme se ji šířit od začátku. Vždyť ve firmě trávíme více času než doma. Také se držím vyzkoušeného: všechno se dá vyřešit, každý problém se dá zvládnout. I nedorozumění, nepříjemnosti. Jde pak spíše o to, jaký postoj k problému zaujmete. Snažím se řešit vše vstřícně, aby to mělo pozitivní náboj a dopracovali jsme se všichni správného výsledku.

Osvědčilo se to nejen s obchodními partnery, ale i se zaměstnanci – i z pouhého slovíčka může mít někdy člověk pocit křivdy, něco si špatně vyloží, přitom podstata je zcela jiná. Pak jde jen o to si vše vyříkat, vysvětlit. Boří se tím ledy v komunikaci a lidem se uleví. Pak mají i více sil k práci, mají dobrou náladu, a to je nade vše.

Ostatně  - vás vidím většinou se jen a jen usmívat. Co je potřeba k tomu, aby byla podnikatelka v pohodě?

Asi to musí být v povaze. Jsem optimista od přírody a nikdy nepropadám zoufalství. Je důležité věcně hodnotit. Pak hledat řešení. Věřte, vždy se najde. Netvrdím, že jsem stále šťastná, i já mám svá trápení, své malé prohry, chvilky zklamání. Ale jsem si na druhé straně vědoma, že chování šéfa se přenáší na zaměstnance a na celé ovzduší na pracovišti. Jakmile je šéf v nepohodě, aniž to kolektiv ví, vycítí to a začne dělat chyby. Babička mě učila: nedělej nikomu to, co nechceš, aby dělal tobě. Je to stará pravda. Řídím se tím. A já k tomu ještě dodávám: Když na vás někdo křičí, šeptejte.

Nemám ráda, když se něco vleče, je mi sympatické, když věci odsýpají. Také to, když se správně a včas předávají informace.  Když nemají zaměstnanci správné informace, vykládají si řadu skutečností takříkajíc posvém, zkresleně. Pak se zbytečně trápí, obávají se. Pakliže takovou situaci vycítím, sejdeme se všichni třeba v jídelně a tam si věci vyříkáme. Já mám příležitost poznat jejich smýšlení, oni zas poznají, že je potřeba nahlížet na některé firemní kroky jinak, než jen na základě vlastního úsudku. Vše je třeba vidět v souvislostech. Neuvěřitelně to pomáhá. Vysvětluji, proč to a to plánujeme, k čemu nám to všem bude dobré, proč to děláme, co je cílem. O mnohém z toho se všichni mohli přesvědčit na vlastní oči – naše sociální zázemí jako jeden z příkladů.

Když začala krize, nálady u nás ve firmě byly všelijaké, lidi se obávali o své životní jistoty. Museli jsme hledat cesty ke zvládnutí – rezervy. Lidem jsme naši strategii vysvětlili. Atmosféra se zklidnila. Na práci to bylo vidět. Kdykoli za mnou může kdokoli přijít a popovídat si o tom, co se mu nezdá. Podstatné je nevytvářet domněnky. Není důvod se trápit, když není čím.

Máte nějakou vlastní metodu, jak potlačit stres?

Já mám stres ráda. Nepotřebuji se z něj složitě vymaňovat. Líbí se mi, že je potřeba stále něco řešit. To je prostředí, jaké mi vyhovuje. Když si vezmu dovolenou, zpravidla onemocním.  Se stresem se snažím vyrovnat, být s ním kamarád.

V poslední době se hodně mluví o morálce, slušnosti. Zdá se, že i v podnikání se těchto atributů jaksi nedostává. Trápí vás to také?

To mne trápí velmi. Je to živé pořád. Nesnáším lhaní, pokrytecké chování. Když zjistím, že nás někdo podvádí, jsem nesmiřitelná. Naše firma také nešulí zboží, stejně by se na to přišlo, tak proč si kazit pověst. Něco jsem se naučila od mé zaměstnavatelky kdysi dávno, když jsem pro ni pracovala – musíš trvat na tom, aby vše bylo na sto procent. To je jediná cesta.

Intriky a pomluvy v businessu – to mi jde proti srsti. Na druhé straně si ale mohu vybrat, s kým budu spolupracovat, obchodovat.

Ke zlepšení celkové nálady ve společnosti a mezi lidmi obecně by asi podle mne přispěla důslednost okolí, každého z nás.  Abychom netolerovali špatné věci, abychom nemávali rukou nad tím, když to tak stejně dělají všichni…

Jste rodinnou firmou, což má řadu výhod i naopak. Jsou majitelé, kteří by z principu rodinného příslušníka nepřizvali, a jsou zase ti, kteří na rodinné vazby spoléhají. Jak přednosti rodinného businessu vnímáte vy?

Vidím v tom jedině pozitiva, mohu například nakládat s časem, jak potřebuji, organizovat řadu záležitostí tak, jak to vyhovuje mým potřebám. Vím, že některá rozhodnutí mohu odložit, i když práci za mne nikdo neudělá. Ale odpoledne třeba mohu odvézt dceru na kroužky a trochu se jí věnovat, večer pak doženu, co jsem mohla odložit.

Výhody vlastní organizace času se projevily například v době, kdy bylo potřeba střídat se u manželovy maminky, když se nemohla pohybovat. Byla jsem půl dne u ní a další hodiny zase zde, ve firmě, a totéž manžel. Dříve u nás pracoval můj tatínek – pomáhal, avšak vyšel vstříc vždy, pokud jsme potřebovali, třeba odjet na delší pracovní cestu. Pohlídal děti a já mohla bez zbytečných starostí obchodně jednat.

Zdá se mi, že hodnota rodiny je u nás trochu degradovaná. My s manželem rodinu ctíme stejně tak jako práci ve firmě. Mně velmi vyhovuje, když pracujeme spolu, dokonce ve firmě sdílíme společnou kancelář. Doma však firemní věci neprobíráme, k tomu, abychom spolupracovali, je zahrádka, a další aktivity. Víme, že budujeme něco, co má hodnotu.

V rodinném podnikání také záleží na tom, jak se k sobě navzájem příslušníci firmy chovají, jak jsou přístupni diskuzi, jak jsou korektní, jak táhnou za jeden provaz, jak kdo komu vidí do karet.

U nás to je poměrně jednoduché – ctíme společnou kasu, a i přesto, že jsme hodně samostatní, v konečné verzi hrajeme společně a v názoru na to, jak budeme firmu rozvíjet, jsme jednotní.

Za rozhovor poděkovala Eva Brixi

Společnost AC-T servis, spol. s r.o je zařazena v katalogu firem. Zobrazit detail firmy